Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal
11. února:
Po takovémto a podobném barevném ladění krajiny, jakož i dešti promíseném drobnou ledovou krupičkou se nám dozajista nestýskalo, ale v kontextu vývoje počasí se to vše jednak dalo plně očekávat a krom toho nesmíme zapomínat, že za všech okolností nám nezbývá nic jiného nežli plně se podvolit všemu, o čem si příroda rozhodne.
10. února:
Včera zde z Boubína předvídané oteplení nakonec nečekalo ani na víkend – již v noci na dnešek mrazík z původních obvyklých cca -12°C ubral na polovinu, ale největší zvrat přišel okolo poledne, kdy vimperská teplota vyskočila na +7°C . Tedy opět situace, jakou ve fotokronice tradičně nazýváme houpačkou. Ještě v pozdně odpoledním čase dalšího odjezdu na Boubín se teploměr pohyboval v plusových hodnotách a následný podvečerní pohled z úbočí milé hory naznačoval, že změna co nevidět potká i dosud čistou oblohu.
Všudypřítomné sluneční paprsky ovšem stále úspěšně, jen čím dál ohnivěji krášlily lesní interiér na vrcholu, …
… odkud se vzápětí příští vývoj vyrýsoval v dokonale výmluvných barvách …
… a především tvarech.
Sluneční loučení tím ovšem získalo na skvostné působivosti, jejíž barvy směrem od západního ohně …
… postupně přecházely k protilehlé straně v cosi velmi podobného nachově laděnému Venušinu pásu. O ten se však v daných okamžicích nejednalo.
Teplota jako by se opět pokoušela o jakousi minusovou symetrii – porovnáváno ovšem s výše zmíněnou vimperskou v poledním čase. Pominout pak nešlo ani západní vítr, protože jeho sice pouhých 3,9 m/s (14,04 km/h) bylo ve výsledném působení docela znát.
Jako kouzelná sestava jemných narůžovělých závojů pozvolna přibývalo nad hlavou předivo cirrů, vždy neklamně předznamenávajících změnu počasí.
Rozloučení s boubínským zimním lesním královstvím však opět jako již nepočítaně tolikrát náleželo k vpravdě magickým. Teprve zítřek se probudí do výrazně jiné nálady.
9. února:
Boubín nám aktuálně nabízí krom jiného i srovnání pojetí zimy dále od hranic …
… a v jejich blízkosti.
Dnes nejvydatnější mrazík poněkud polevil a obzor směrem k Alpám hned zareagoval klasickým oparem, který však viditelnost úchvatných velehor zcela neznemožnil.
Směrem k Luznému, …
… Roklanům …
… či Velkému Javoru byla dohlednost vlivem mnohem kratší vzdálenosti zákonitě zřetelnější a ostřejší, čímž mimo jiné prozradila i bohatší sněhové zásoby, viditelně obalující i lesní porosty.
Vimperk si stejně jako celý širý kraj užíval báječného slunečna …
… a na rozdíl od Boubína navíc bezvětří. Nahoře ovšem válo od jihu rychlostí až 5,2 m/s (18,72 km/h).
Sněhový stav se od bohaté nadílky minulého pátku …
… optikou sněhoměrných tyčí prakticky nezměnil. Bělostnou pokrývku jen na povrchu přitvrdil mrazík, ale působením slunečních paprsků povolila natolik, že kroky se do ní stejně bořily téměř podobně jako zmíněného dne. Další vývoj počasí dle všeho směřuje k oteplení, jež by se mohlo projevit už o víkendu.
8. února:
Řeklo by se – sníh, …
… ale on je to úžasný svébytný mikrosvět.
A obzvláště teď, v časech silnějších mrazíků, nám předvádí své křehké, jakoby skleněné kouzlo v celé kráse.
7. února:
Nakonec se hromování o Hromnicích vyplatilo. Kdyby člověka za jiných okolností někdo charakterizoval jako druhého po neandertálcích, nebyl by to zrovna radostný podnět k zamyšlení nad sebou samým, …
… ale v případě komety, jež týmiž místy prolétala naposledy před zhruba padesáti tisíci let, si člověk takové označení s radostí udělí sám. Nejde, pravda, velikostně ani momentálním postavením na obloze o těleso srovnatelné s kometou Neowise, která zazářila v létě dvacátého roku, ale potěšení z úlovku, obzvláště pak v tomto jinak vesměs z daného hlediska nepříznivém čase, je snad ještě větší nežli tehdy.
6. února:
Ráno po mimořádně mrazivé noci se takto přímo nad zámkem loučil zapadající únorový úplněk, dle indiánských tradic nazývaný sněžný nebo hladový. Pozoruhodný je navíc tím, že ze všech letošních úplňků je na své oběžné dráze nejvíce vzdálen Zemi.
V průběhu dne se na původně téměř vyjasněnou oblohu opět nasunula oblačnost, …
… jejíž zásluhou se výrazný pokles teploty zmírnil. Nechme se tedy překvapit, zda další noc bude pokračovat ve včerejších mrazivých extrémech.
5. února:
První únorová neděle se probudila do až krajkově křehké barevné krásy, …
… kterou sluníčko postupně šperkovalo dalšími úchvatnými variacemi.
Je však zajímavé, že na nejvíce osluněné straně setrvával na zámeckých střechách sníh, …
… zatímco na odvrácených stranách, kde by se předpokládal nejvíce, ve skutečnosti schází – nejnápadnější jsou v tom směru střechy evangelické kaple a Vlčkovy věže.
Nad posledně jmenovanou se v podvečer objevil oblak par z temelínských věží, které se dnes pohledem do jihočeského vnitrozemí nepřehlédnutelně připojily k tvorbě oblačnosti.
4. února:
Ne všemi směry se ze Šumavy otevírá stejně laděný pohled, …
… vnitrozemí, jak vidno, umí navzdory dosavadnímu zimně přesvědčivému únorovému vývoji nabídnout znovu dojem předjaří, jakým nás tak štědře zásoboval leden.
3. února:
Máme za sebou poctivý zimní srážkový příděl, meteorology charakterizovaný jako sněhová bouře. Vimperku včerejšího odpoledne nadělila v rozmezí dvou hodin čerstvých deset centimetrů, které na silnicích vystřídaly sotva jakž takž sklizený sníh z předchozích dnů. Zatímco uplynulý víkend se nesl ve znamení vydatné ledovky, teď pro změnu šumavské lesy (a nejen je) trápí těžký bělostný příkrov, přinášející prakticky tentýž efekt – mnohé stromy, a to nejen staršího věku, tu tíhu prostě nevydržely.
Boubínská oblast měla oproti Vimperku zachovaný bohatší sněhový podklad, takže s čerstvými přírůstky nabízela dosud nedotčená cesta vzhůru zpočátku místy i šedesáticentimetrové zaboření.
Lemovaly ji nefalšované pohádkové výjevy, občas ovšem provázené z hloubi lesa zlověstným praštěním, jímž se hlásily přetížené stromy – jeden z takových předvedl chvilku po autorově opuštění jeho lokality své rozloučení.
Takové a podobné návějky patřily k opticky mírnějším, …
… neboť hlavní „lahůdky“ této fyzicky slušně „výživné“ cesty přinesl až vrchol. Západní vítr tu v nárazech dokázal zesílit až na 18,9 m/s (68 km/h), přičemž nebylo vyloučeno, že jde jen o jakousi „generálku“ ještě vydatnějšího příštího nočního představení.
K závějím na vrcholu lze pro představu dodat jediné: délka hůlky od vyčnívajícího spodního konce rukojeti po špičku činí přesně jeden metr. Co se pak týče průběžně na různých místech měřené proměnlivé hloubky aktuální boubínské sněhové pokrývky, výsledné zprůměrování by tu za přispění zmíněných závějí dospělo k téměř pětasedmdesáti centimetrům.
Sněhoměrná tyč pochopitelně nepracuje s průměrem a závěje zohledňuje jedině v případě, že by k ní vítr skutečně něco navál (což se občas děje).
Od jednatřicátého ledna – tedy za pouhé tři dny – nicméně vykázala úctyhodný bezmála čtyřiceticentimetrový přírůstek.
K rozhledně, jakož pochopitelně i na ni dnes ještě lidská noha zjevně nevkročila.
Sníh se sem ovšem dostal v nebývalé míře – jak v té souvislosti nezavzpomínat na dveře, které zde po šestnáct let předcházely turniketu. V zájmu zdárného výstupu na vyhlídkovou plošinu bylo nutno odkrýt vše až k zrádnému spodnímu zledovatělému nánosu, tvořícímu na každém schodu zákeřný oblouk.
S viditelností dnes prakticky nebylo počítáno, šlo spíš o obvyklé změření teploty a síly větru – zde už se vrtulka anemometru sice překvapivě neroztočila rychleji nežli dole u závějí, ale pobyt nahoře rozhodně nevzbouzel pocit, že by vichr zásadně slábl.
Naměřenou teplotu bylo možno zajímavě porovnat se startovní vimperskou, jež činila prakticky totéž, jen nad nulou.
Překvapení v podobě nějaké viditelnosti se dle očekávání nekonalo, ale cesta vzhůru – jako ostatně kterákoli – za to rozhodně stála.
2. února:
S postupujícím časem se, bohužel, nelze ubránit pocitům rozmrzelosti nad jednolitou řadou zmařených příležitostí spatřit vzácnou kometu, již dle slov astronomů mohli před námi naposledy vidět neandertálci. Konstelace oblohy se však zatím stále výlučně podřizuje neblahému zákonu schválnosti – putující nebeské těleso ustavičně ukrývá za vrstvy oblačnosti. A tak si člověk, chtě nechtě, na Hromnice od srdce zahromuje.
- února:
Únor dle všeho jednoznačně hodlá od samého počátku napravit zimě lehce pošramocenou reputaci …
… a zatím na to jde se skutečnou grácií, jaká k danému ročnímu období náleží.
